Každý jedinec má mnoho nezaměnitelných biologických znaků. Přesto se na mnohé z nich nelze zcela spolehnout nebo je zatím identifikace skrze ně příliš náročná. Proč biometrické systémy využívají nejčastěji k identifikaci otisk prstu či dlaně?
Ověření osoby lze provádět na základě znalosti hesla, vlastnictví karty či přívěsku nebo výskytu osobních nezaměnitelných znaků (biometrie). Každý způsob verifikace má své klady a zápory, které bychom při volbě přístupového i docházkového systému měli brát v potaz. Obecně lze považovat za uživatelsky nejpřívětivější a z hlediska verifikace nejpřesnější a nejbezpečnější biometrické systémy.
Avšak biometrie má svá omezení, proto je nejvhodnější kombinovaný systém verifikace. Zvláště ve výrobě často nelze kontrolovat zaměstnance pouze na základě otisku prstu či dlaně. Špinavé a poškozené ruce zaměstnanců to znemožňují. Biometrické systémy však umožňují i jinou verifikaci než prostřednictvím papilárních linií prstů a dlaní. Existuje přece celá řada jedinečných biologických charakteristik osoby. Proč se tedy jen zřídka setkáváme s identifikací osoby např. prostřednictvím oční duhovky nebo sítnice?
Je to příliš drahé
Ověřování totožnosti skrze oční sítnici je osvědčený způsob používaný dříve zvláště v armádě. Jde však o natolik nákladný systém, že se od něj upouští. Velké popularitě se těšil hlavně v 60. letech 20. století. Biometrické systémy snímající oční duhovku jsou mnohem novější. Jejich vývoj začal někdy v 80. letech 20. století. Jsou postupně zdokonalovány a umožňují přesnou identifikaci osoby.
Snímač duhovky dokáže rozpoznat i živou tkáň od mrtvé. Jejich nevýhoda spočívá ve vysokých pořizovacích nákladech na celé zařízení, software a jeho instalaci. Rovněž na trhu najdeme jen málo výrobců těchto biometrických zařízení. Masové uplatnění biometrických snímačů duhovky nekomplikují pouze pořizovací náklady. Používat můžete jen certifikované zařízení splňující nejrůznější právní normy (např. normu ISO 19794-6).
Spolehlivost biometrických systémů
Jednotlivé druhy biometrických systémů byly vědecky zkoumány a vzájemně porovnávány z hlediska spolehlivosti. Bylo zjištěno, že nejspolehlivější jsou snímače otisku prstů a snímače biometrického podpisu. Rovněž snímač duhovky je vysoce spolehlivý. Chcete-li finančně dostupný biometrický systém, tak si pořiďte snímač otisku prstu. Jde o vysoce spolehlivý ověřovací nástroj zamezující podvodům. Biometrický systém snímající papilární linie prstu totiž zaznamenává i teplotu a srdeční puls. Rozezná tak snadno živý prst od makety.
Raději se vyvarujte koupě biometrického systému využívajícího k identifikaci tvar dlaně. Je sice levný, ale rovněž jde o značně nespolehlivý verifikační nástroj. Tvar dlaně se totiž časem různě mění (vlivem úrazů, délky nehtů). Rovněž lze systém snadno oklamat maketou dlaně. Mnohem přesnější biometrický systém využívající verifikaci dlaně snímá žilní systém. Zařízení je však značně náchylné na šum. Potíže s přesností můžeme zaznamenat i u biometrických systémů snímajících obličej.
Některé biometrické znaky se sice vyznačují přesností, nelze je však běžně používat k identifikaci (např. DNA). Identifikace skrze DNA zabere i několik desítek hodin. Rovněž narážíme na etické zábrany a legislativní omezení. Nezbývá nám tedy než se spolehnout na snímače otisku prstů. Biometrický systém vycházející z poznatků daktyloskopie se vyznačuje nízkými pořizovacími náklady a vysokou spolehlivostí.
