5 slabin behaviorálních pohovorů. Nesnižují úspěšnost i vašeho interview?

Nevyřeší všechno, to vám řekne každý ostřílený náborář. Přesto jsou však behaviorální otázky pro svou vysokou prediktivitu a autenticitu nenahraditelné. Odhalí vám klíčové informace a nenechávají prostor k vytáčkám. Tedy pokud po nich sáhnete ve vhodné situaci. Čeká je však v  budoucnu ústup do ústraní? Čeho se vyvarovat, když s nimi pracujete? A používáte je vůbec správně? Podívejte, jak z každého behaviorálního pohovoru vytěžit maximum.

Behaviorální pohovory jsou efektivní nástroj, který by neměl chybět v repertoáru žádného zkušeného personalisty. Dobře poslouží při náboru na odborné pozice stejně jako při výběru vhodného obchodníka. Navíc pořád získávají na popularitě, takže nehrozí, že by v dohledné době mizely ze scény. Přímo s nimi nebo se situačními otázkami, které jsou od nich odvozené, se aktuálně setkáte na výběrových řízeních třeba v Microsoftu nebo společnosti Apple. 

Podle průzkumu LinkedInu z roku 2018 si úspěšnost behaviorálních pohovorů pochvaluje 89 % náborářů. Není tedy divu, že na ně ani čeští HR manažeři nedají dopustit. Jenže podobně jako ostatní personalistická esa, i behaviorální otázky mají své slabiny. Jaké? A jak zajistit, aby vám nezhatily kvalitně připravený pohovor?

Pokud chcete pomocí behaviorálních otázek získat věrné, relevantní informace, vyplatí se vám řídit se těmito tipy:

1. Ptejte se také na negativa

Ve své základní podobě behaviorální otázky často svádějí k odpovědím zaměřeným na kariérní úspěchy, nejpůsobivější schopnosti a silné stránky uchazečů. Jenže chcete-li však zájemce o práci posuzovat komplexně, neobejdete se bez znalosti jejich slabin. Ani v takovém případě však nemusíte na behaviorální otázky docela rezignovat. Naopak. Stačí je přeformulovat tak, aby se potenciální negativa staly těžištěm odpovědi. Například: „jak jste řešil(a) situaci, kdy jste se v práci nudil(a)?“

2. Nestaňte se předvídatelnými

Popularita behaviorálních otázek v posledních letech neunikla ani uchazečům o práci. Ti si dnes na internetu snadno najdou seznamy nejběžnějších otázek, na něž si pak mohou promyslet reakce předem. Práci jim dál ulehčují i techniky, jako je STAR. Kandidáti, kteří je znají, snáze přijdou s pohotovou a na pohled pěknou odpovědi přímo během pohovoru. Jenže při tom všem mizí autenticita, která je jedním z největších trumfů behaviorálního dotazování. 

Co s tím? Máte několik možností. Jednak si můžete nachystat vlastní otázky, případně ty převzaté popsat vlastním jazykem. Šikovní personalisté se ovšem nemusí zcela vyhýbat ani té nejznámější behavioralistické klasice. Jenom po položení otázky zůstanou na pozoru. Jakmile vycítí, že uchazeč nehovoří zcela přirozeně, přesměrují ho.

3. Dobře investujte čas

Behaviorální otázky jsou proslulé svou časovou náročností. Nezřídka kvůli tomu personalisty dostávají do úzkých jak ještě při plánování pohovoru, tak i v jeho průběhu. Jak se nenechat zaskočit?

Vyšetřete si na pohovor, kam zařadíte více behaviorálních otázek, dostatek času. Při rezervaci zasedací místnosti počítejte alespoň se 40 minutami na jednoho kandidáta. Raději také behaviorální otázky ve větším rozsahu vložte až do pozdějších kol pohovoru. Tam se vám taková časová investice častěji vrátí. 

Zároveň můžete během interview aktivně pracovat s tempem hovoru. Behaviorální otázky se dají zodpovídat z mnoha úhlů, v tom tkví jejich jedinečná výpovědní hodnota. Zároveň však spíš hrozí, že se uchazeč promarní čas, když se zamotá v méně relevantních tématech. Když s tím budete počítat, můžete včas zakročit.

4. Využijte naplno otevřenosti otázek

Nenapovídáte náhodou už zněním otázky, jakou chcete slyšet odpověď? Někdy stačí jedno slovo navíc, aby behaviorální otázka ztratila kus ze své otevřenosti. Pokud se ptáte, jak uchazeč něco „vyřešil“, s něčím si „poradil“ nebo vás zajímá, jak se s něčím „úspěšně popasoval“, automaticky stáčíte hovor určitým směrem. Děláte-li to záměrně, výborně! Snadno a elegantně tak můžete zjišťovat informace, které jsou pro vás prioritou.

Někdy si však situace žádá behaviorální otázky v celé jejich šíři. Zkoumáte podrobněji osobnost zájemce o práci? Pak se osvědčí dokonale neutrální formulace. Ta může vypadat například takto: „zkuste si vzpomenout na nějakou situaci, kdy se vám stala (relevantní věc). Jak jste reagoval(a)?“ Všimněte si, že tato věta neobsahuje žádná návodná slovesa ani adjektiva. Díky tomu dává respondentovi zcela volnou ruku v tom, jak pojme svou odpověď.

5. Připravte se na různorodé uchazeče

Behaviorální otázky bývají legitimně náročné na zodpovězení. Proč vám to může pokazit interview? Hrozí tudíž, že vám sítem propadnou kvalitní uchazeči bez dobré vyřídilky. Pozorný personalista však tento aspekt behaviorálních pohovorů snadno vykompenzuje. Přizpůsobí se komunikačnímu stylu člověka, kterého má právě před sebou, a zohlední ho při hodnocení. Případně naskládá několik behaviorálních otázek za sebou, aby měl čas sestavit komplexnější obrázek kandidátovy osobnosti.

Jenom proto, že někdo dobře popíše, jak vyřešil situaci, nemusí skutečně excelovat v řešení daného typu situací. Zároveň některým zájemcům o práci můžou chybět životní příběhy, které by k pravdivému zodpovězení behaviorálních otázek potřebovali. Pro ty pak mohou být řešením situační otázky.