Pojem pružná (nebo také klouzavá) pracovní doba se používá pro takové rozvržení pracovní doby, kdy je určen přesný čas, ve který je nutné být na pracovišti (případně k dispozici v režimu home office) a určitá část je volitelná – zaměstnanec si tedy může sám zvolit začátek a konec.
V praxi to znamená, že zaměstnavatel např. zvolí základní pracovní dobu od 10:00 do 13:00 (v tuto dobu musí být zaměstnanec k dispozici) a doba od 6:00 do 10:00 a odpolední doba od 13:00 do 18:00 je pracovní doba volitelná. Začátek i konec pracovní doby si tak může zaměstnanec určit libovolně podle svého uvážení, jediná podmínka je samozřejmě domluvený časový fond, který musí zaměstnanec odpracovat (např. 40 hod týdně, apod.).
Samozřejmě, ani tato úmluva není vhodná pro všechny pracovní pozice. A nejsou-li správně domluvená pravidla, může způsobit více škody než užitku…
Například recepční si těžko může usmyslet, že bude v práci v jedenáct večer, pokud je otevírací doba zařízení od osmi do pěti. Naopak velké výhody může mít pro administrativní či IT pozice, ale i manuálně pracující. Zaměstnavatel si tak sám může určit čas, kdy je potřeba, aby celý tým byl na pracovišti (k dispozici) a kolegové se tak mohli spolehnout, že jej zde najdou pro osobní konzultace, porady, pro péči o klienty atp. Zaměstnanec určitě vidí výhody zejména v tom, že si například ve dvě odpoledne může zaběhnout vyřídit úřady nebo pro dítě do školky a vrátit se později nebo chybějící hodiny odpracovat jiný den.
Celé to vypadá poměrně lákavě a bezproblémově, pro obě strany. Samozřejmě, pokud se vše správně eviduje a zaznamenává a není tak důvod ke křivdě na žádné ze stran. Pokud zaměstnavatel zaměstnanci důvěřuje, je to naprosto jednoduché a v docházkovém systému Alveno stačí zadávat klasicky pevnou pracovní dobu (např. 8:00-16:30). Je to vlastně takový regulovaný home office.
Dva časté problematické příklady
Ale jako se vším, a jak už je zmíněno výše, i pružná pracovní doba je založena zejména na důvěře a znalosti principů. Podívejme se na dva příklady, kdy může být pružná pracovní doba předmětem sporu. Je na místě si je předem ujasnit, abyste se vyhnuli zbytečným nedorozuměním. A pokud k nim dochází opakovaně, je možná na místě, si zjednodušit život a domluvit se na klasické pevné pracovní době, kde je vše jasně dané.
Byl jsem u doktora
Řekněme, že rozvržení pracovní doby je následující: 10-13 je základní pracovní doba a volitelná je 6-10 a 13-18 hodin. Zaměstnanec jde k lékaři a nezbytně nutná doba s tím spojená je 8-11. Náhrada mzdy se tedy počítá jen za dobu 10-11 hodin, tedy v čase, kdy je pevně nastavená pracovní doba. Zbytek by si měl zaměstnanec nadpracovat v rámci volitelných hodin. Ovšem zde vzniká dost často velké nepochopení a poměrně dost sporů, protože zaměstnanci očekávají, že jim bude nahrazena celá doba, kterou u lékaře byli.
Jdu na pohřeb
Ze zákona vyplývá, že zaměstnanec má nárok na jeden den volna, pokud se jedná o pohřeb rodinného příslušníka. I zde se dá dívat na věc dvěma úhly pohledu. Vycházejme ze stejného nastavení pracovní doby, jako u příkladu výše. Zaměstnavatel by mohl zaměstnanci nahradit jen pevnou pracovní dobu, tedy 10-13 a zbytek chybějících hodin do denního považovat za volitelné, tedy že si je zaměstnanec nadpracuje v jiné dny. Ovšem, předpokládáme, že k těmto situacím nedochází a je přihlédnuto k povaze události.
Vyrovnávací období
V rámci vyrovnávací období rozumíme období, ve které se dorovnávají rozdíly v odpracovaných hodinách. Jednoduše, jeden den přijde zaměstnanec dříve a další týden odchází o stejné období později. Ze zákona je délka vyrovnávacího období maximálně 26 týdnů, zpravidla se však jedná o období kratší. Mluvíme tak o pružném pracovním dnu, pružném pracovním týdnu nebo měsíci.
A co přesčasy?
Práce přesčas se v případě pružného rozvržení pracovní doby zjišťuje vždy až po stanoveném vyrovnávacím období. Jednoduše, pokud zaměstnanec má pružný pracovní týden v rozsahu 40 hodin a první 2 dny bude v práci 20 hodin, stále to neznamená, že má nárok na přesčas ve výši 3 hodin (odečteme-li zákonnou povinnost na půlhodinovou pauzu po 6 odpracovaných hodinách), ale sečtou se hodiny nad rámec po odpracování celého týdne, ve kterém může zaměstnanec hodinové manko vyrovnat.
